7. kongres ODS se konal 7. - 8. prosince 1996 v Brně.
Kongres se konal po sněmovních volbách na jaře 1996 a senátních volbách na podzim téhož roku. Výsledek sněmovních voleb sice umožnil vznik druhé vlády Václava Klause, ale koalice ztratila většinu a musela se opírat o dohodu s ČSSD. V důsledku nepřesvědčivého volebního výsledku rezignoval výkonný místopředseda Libor Novák, který byl zároveň garantem volební kampaně. Okolo jeho postu se rovněž objevily náznaky nesrovnalostí v účetnictví strany. V srpnu 1996 Josef Zieleniec v rozhovoru pro média konstatoval, že ODS se musí více „rozkročit“ a že by neměla „znít jedním hlasem.“ Václav Klaus a jeho stoupenci tento názor odmítli a následující týdny se tyto otázky v ODS intenzivně řešily. 12. srpna o tom jednala Výkonná rada, přičemž na stranu Zieleniece se postavil Ivan Pilip, v mírnější podobě i Jan Stráský. Jako kritik vedení ODS a volební kampaně se tehdy profiloval Miroslav Macek.
Vlastní kongres uložil Výkonné radě, aby utvořila pracovní skupinu pro vyhodnocení zkušeností s činností regionálních sdružení ODS, vedení ODS a ministru zdravotnictví pak kongres uložil maximálně urychlit systémové změny ve zdravotnictví. Rozhodl také pověřit jednoho z místopředsedů navázáním trvalého kontaktu s představiteli ODS v místních samosprávách. Strana také měla zřídit odborné komise coby garanty jednotlivých částí politického programu ODS. V personální rovině kongres potvrdil ve vedení strany Václava Klause, který ovšem získal 81 % hlasů delegátů, což bylo méně než v dosavadní historii strany. Naopak Josef Zieleniec získal silnou podporu na místopředsednickém postu. V mnoha projevech na kongresu zaznívaly teze o nutnosti změny. Post výkonného místopředsedy byl zrušen, do místopředsednické pozice se vrátil Miroslav Macek a nově na ni nastoupil Ivan Pilip z bývalé Křesťanskodemokratické strany sloučené s ODS.