_Ahoj všichni čtenáři, dnes budeme mluvit o Dohody o příměří (1949). Toto je dnes velmi široké a relevantní téma, které pokrývá širokou škálu aspektů od _aspect1 do _aspect2. Dohody o příměří (1949) je velmi vlivná postava v oblasti _tema1 a jeho odkaz zanechal na _tema2 svou stopu. V průběhu historie byl Dohody o příměří (1949) předmětem kontroverzí a obdivu, vyvolával debaty a úvahy, které přesáhly čas. Proto je důležité ponořit se do jeho původu, dopadu a významu, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti v _tema3 a _tema4. V tomto článku prozkoumáme různé nuance Dohody o příměří (1949) a jak označil a před a po v _tema5. Zůstaňte naladěni na následující řádky, kde se dozvíte více o tomto vzrušujícím tématu._
6. ledna1949 oznámil Dr. Ralph Bunche, že je Egypt připraven jednat s Izraelem o příměří. Rozhovory začaly 12. ledna na řeckém ostrověRhodos a krátce po jejich zahájení Izrael souhlasil s propuštěním obklíčené egyptské brigády u Faludži. Ke konci měsíce se hovory začaly vléci.
Izrael požadoval, aby Egypt stáhl veškeré své síly z území bývalého Mandátu, zatímco Egypt se stáhl za hranice, ve kterých byl 13. října1948, a které stanovila rezoluce RB OSN č. S/1070 z 4. října 1948. Jeden z důvodů, proč se rozhovory s Egyptem dostaly do mrtvého bodu bylo zvyšující se napětí v Egyptě, které vyvrcholilo 12. února 1949, kdy byl zabit vůdce islamistické skupiny Muslimského bratrstva Hassan al-Banna. Počátkem února Izrael pohrozil ukončením rozhovorů, avšak Spojené státy apelovaly na obě strany, aby se dobraly úspěšné dohody, a tak byla nakonec dohoda o příměří mezi Egyptem a Izraelem na Rhodu podepsána 24. února1949.
Mezi hlavní body patřilo:
Linie příměří povede převážně po mezinárodní hranici (z roku 1906), až na oblast poblíž Středozemního moře, kde si Egypt ponechal kontrolu nad pásem země podél pobřeží, známým jako Pásmo Gazy.
Egyptská armáda obklíčená u Faludži se může se zbraněmi navrátit do Egypta a území bude předáno Izraeli.
Zóna po obou stranách hranic u 'Uja al-Hafeer (Nicana) byla demilitarizována a stala se dočasným sídlem bilaterální komise vyjednávající příměří.
Jordánsko stáhne své síly z jejich pozic, ze kterých mají přehled nad Šaronskou planinou. Na oplátku Izrael souhlasil, aby jordánské síly obsadily pozice, které předtím zaujímaly irácké síly.
Výměna území: Podle článku 6, získá Izrael území známé jako vádí Ara a tzv. Malý triangl, výměnou za území jižně od pahorků Hebronu. V březnu 1949 se irácké síly stáhly z Palestiny a předaly své pozice malé jordánské legii. V rámci dohod měl Izrael ještě jeden geopolitický cíl, a to získat policejní stanici v Um Rašraši u Akabského zálivu (dnes Ejlat). Dvě izraelské brigády se tak vydaly směrem k Rudému moři. Cestou se dostaly do blízkosti jednotek Arabské legie, které se však stáhly. 11. března dorazily izraelské jednotky k do Um Rašraši, které bylo prohlášeno za izraelské.
Byla ustanovena zvláštní komise, pro umožnění bezpečné dopravy mezi Jeruzalémem a horou Scopus a Hebrejskou univerzitou, přístupům ke svatým místům.
se Sýrií
Dohoda se Sýrií byla podepsána 20. července1949. Sýrie stáhla své síly z většiny oblastí, které ovládala západně od hranic. Toto území se následně stalo demilitarizovanou zónou. Bylo zdůrazněno, že linie příměří nemají být interpretovány či být jinak spojovány s jakýmkoliv budoucím permanentním ujednáním.
Irák
Irák, jehož síly se války aktivně účastnily (ačkoliv nesousedí s Izraelem), stáhl své síly z této oblasti v březnu 1949. Fronta, okupovaná iráckými sílami byla zmíněna v dohodě o příměří mezi Izraelem a Jordánskem, a tak nemusela být sepsána žádná separátní dohoda mezi Izraelem a Irákem.