Georgij Maximilianovič Malenkov

Georgij Maximilianovič Malenkov
Narození	8. ledna 1902 Orenburg
Úmrtí	14. ledna 1988 (ve věku 86 let) Moskva
Místo pohřbení	Kuncevský hřbitov
Alma mater	Moskevská státní technická univerzita
Povolání	politik
Ocenění	Leninův řád (1943) medaile Srp a kladivo (1943) Leninův řád (1945) Leninův řád (1952) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920)
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Valerija Alexejevna Golubcovová
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1950) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1950–1954) předseda Rady ministrů SSSR (1953–1955) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в; 23. listopadu^jul./ 6. prosince 1901^greg., Orenburg – 14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josefa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 1953–1955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).

Biografie

Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.

Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.

V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny, Usť Kamenogorsk, nebo také Öskemen. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.

Literatura

• OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158–178. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georgij Maximilianovič Malenkov
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Maximilianovič Malenkov na Wikimedia Commons