Guillaume Apollinaire | |
---|---|
Rodné jméno | Wilhelm Albert Włodzimierz Apollinaris de Wąż-Kostrowicky |
Narození | 26. srpna 1880 Řím Itálie |
Úmrtí | 9. listopadu 1918 (ve věku 38 let) Paříž Francie |
Příčina úmrtí | španělská chřipka |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′46″ s. š., 2°23′41″ v. d.) |
Alma mater | Colegio Niño Jesús de Praga (od 1887) |
Povolání | básník, spisovatel, dramatik, kritik umění, autor deníků, vypravěč příběhů, literární kritik a kreslíř |
Manžel(ka) | Amélia Kolb |
Partner(ka) | Marie Laurencin (od 1908) Louise de Coligny-Châtillon Annie Playden Madeleine Pagès |
Významná díla | Alkoholy |
Ocenění | Mort pour la France |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Guillaume Apollinaire (vlastním jménem Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky, 26. srpna 1880 Řím – 9. listopadu 1918 Paříž) byl francouzský básník, dramatik a anarchista polsko-italského původu.
Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek (nyní v Bělorusku). Jeho otec byl Francesco Flugi d’Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat a playboy, který oba své syny odvezl roku 1885 do Paříže. Po roce bohémského života v Monaku se Guillaume s rodinou přestěhoval roku 1899 do Paříže. Nějaký čas strávil se svým bratrem Albertem v Liége, kde se naučil místní dialekt a prožil krátký milostný románek s Lindou Molina (1901). V témže roce se stal domácím učitelem dcery vikomtesy Milhau a spolu s ní se přestěhoval do Porýní. Navázal milostný poměr s anglickou guvernantkou dětí Annie Playden, který trval tři roky. Roku 1902 navštívil kolínský karneval, Berlín, Drážďany, Prahu, Vídeň a Mnichov.
Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy. Do této krádeže měl být původně zapleten i Pablo Picasso, který byl jeho přítelem.
Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva (45. baterie/38. pluk) jako seržant a u pěchoty (6. rota u 96. pěšího pluku) jako podporučík, kde byl raněn a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel 9. listopadu 1918 v Paříži během pandemie na následky viru tzv. španělské chřipky. Byl pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise.
Je zakladatelem několika časopisů (např. Ezopova hostina, Pařížské večery, Moderní literatura a Imoralistická revue). Byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přáteli a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, který ho portrétoval, a další.
Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství (působil i jako jeho kritik) – především kubismus.
Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Ve svých básních spojil tradici francouzských šansonů, německých romantických písní a okultní inspirace. Pojem krásy rozšířil i na moderní techniku, vrátil poezii její smysl pro tajemno, obohatil verše kultem každodenní krásy a estetického dynamismu. Na základě volné asociace představ, otevírající cestu surrealismu, vytvořil novou skutečnost, kde se hroutí dosavadní hranice světa možností a prolínají se jednotlivé druhy umění, přítomnost a minulost, sen a realita. Pomocí nového lyrismu své poezie usiloval zejména o zlidštění světa a jeho osvobození z konvencí. Jeho verše se staly strhující oslavou života a velikosti člověka.
Dnešními literárními vědci jsou jeho básně označovány za kubofuturistické – spojují totiž prvky kubismu a futurismu: uvolnění struktury básně (nikoli však její úplné zrušení), odstranění interpunkce, dynamika, polytematičnost, spojování představ na základě asociací…
Apollinaire velmi ovlivnil českou literaturu, jeho díla překládali mj. Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval, a další.