V dnešním světě je Italské námořnictvo téma, které ve společnosti vyvolalo velký zájem a debatu. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní život lidí, historickému významu nebo vlivu na různé kulturní aspekty, Italské námořnictvo je i nadále aktuálním tématem, které přitahuje pozornost milionů lidí po celém světě. Prostřednictvím tohoto článku do hloubky prozkoumáme rozmanité aspekty a dimenze Italské námořnictvo, analyzujeme jeho důležitost, vývoj a dopady v různých oblastech.
Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aostasovětské námořnictvo a Eugenio di Savoiařecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.
Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.
Studená válka
Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.
Současnost
Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla. Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.
Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL. Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.
V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.
Víceúčelové oceánské hlídkové lodě třídy Thaon di Revel (6 ks) s termínem dodání v letech 2021–2025.
Oceánská hlídková loď FCX-20 varianta koncernu Fincantieri (3 ks, opce na další 3)
V červenci 2015 koncerny Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) Trieste (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022.
Podpůrné plavidlo pro potápění a záchranná loď ponorek SDO-SuRS (Special and Diving Operations - Submarine Rescue Ship) - náhrada plavidla Anteo (A5309). Plavidlo postaví italská loděnice T. Mariotti. Dokončení je plánováno na rok 2025.
Hydrografická výzkumná loď NIOM (1 ks, velká) - náhrada plavidla Ammiraglio Magnaghi (A5303). Financováno EU. Objednána u koncernu Fincantieri.
Hydrografické výzkumné lodě NIOC (2 ks, menší než NIOM) – náhrada plavidel Aretusa a Galatea. Financováno EU.
Minolovky (12 ks) – Náhrada tříd Lerici a Gaeta. Vývojem pověřena společnost Intermarine. Plánovány jsou dvě verze o délce 60 a 80 metrů.
↑Italian Navy Commands UN Task Force in Lebanon . Naval-technology.com, 2009-06-04 . Dostupné online. (anglicky)
↑Italian Navy takes over lead of EU NAVFOR . EU NAVFOR Somalia, 2009-12-13 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-16. (anglicky)
↑Fincantieri and Finmeccanica to build $4bn patrol vessels for Italian Navy . Naval-technology.com, rev. 2015-05-08 . Dostupné online. (anglicky)
↑Orizzonte Sistemi Navali receives contract for new Italian Navy OPVs . Jane's, rev. 2023-08-03 . Dostupné online. (anglicky)
↑Fincantieri & Finmeccanica to Build 1 Multipurpose Amphibious Unit LHD for the Italian Navy . Navyrecognition.com, rev. 2015-07-02 . Dostupné online. (anglicky)
↑T. Mariotti Shipyard To Build Italian Navy Special Diving Operations – Submarine Rescue Ship . Navalnews.com, rev. 2021-06-15 . Dostupné online. (anglicky)
↑EU Finances the Construction of 3 New Hydrographic Vessels for the Italian Navy . Navalnews.com, rev. 2020-11-03 . Dostupné online. (anglicky)
↑Intermarine Wins Contract for Italian Navy’s New Generation MCM Vessel . Navalnews.com, rev. 2021-02-16 . Dostupné online. (anglicky)
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 389.