Jana Klusáková

V dnešním světě se Jana Klusáková stal základním tématem diskuzí a debat. Její dopad pokrývá různé aspekty společnosti, kultury a ekonomiky a vyvolává velký zájem a zvědavost u širokého spektra lidí. Od svého vzniku až do dneška upoutá Jana Klusáková pozornost výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti, kteří se snaží porozumět jejímu rozsahu a důsledkům. V průběhu let byl Jana Klusáková předmětem mnoha studií a analýz, které pomohly odhalit jeho důležitost a relevanci v různých oblastech. Jak pokračujeme ve zkoumání a objevování dalších informací o Jana Klusáková, je zásadní ponořit se hlouběji do jeho nejdůležitějších aspektů, abychom pochopili jeho dopad na dnešní svět. Tento článek se snaží nabídnout komplexní pohled na Jana Klusáková, zabývá se jeho mnoha aspekty a poskytuje obohacující pohled na toto významné a vlivné téma.
Jana Klusáková
Rodné jménoJana Zvoníčková
Narození3. července 1941 (82 let)
Písek
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníspisovatelka, novinářka a překladatelka
Alma materUniverzita Karlova
Témataruština
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2002 a 2003)
Manžel(ka)Jan Klusák
DětiVít Klusák
Pavel Klusák
PříbuzníPetr Zvoníček bratr
Martin Zvoníček bratr
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Klusáková, roz. Jana Zvoníčková (* 3. července 1941 Písek), je rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka.

Život

V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala ruštinu a češtinu na FF UK, pak postgraduálně estetiku. V 60. letech pracovala ve filmovém průmyslu (titulky) a v tehdy populárním programu Československého rozhlasu Mikrofórum měla týdenní desetiminutovku o filmových novinkách. Přispívala do týdeníku Student. Od roku 1967 byla aspirantkou moskevského Ústavu dějin umění, oboru filmová věda. Po srpnové okupaci studium sama ukončila a když se v osmém měsíci těhotenství v říjnu 1968 vracela z Moskvy, propašovala v těhotenské sukni mikrofilmy s rukopisem knihy Natálie Gorbaněvské Poledne a Paměti Naděždy Mandelštamové, vdovy po básníku Osipu Mandelštamovi. Zařídila i převezení filmů mnichovskému nakladateli Adalbertu Neimanisovi.

Za normalizace musela v roce 1971 odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde pracovala v oddělení propagace, do „svobodného povolání“. Dvacet let tlumočila a překládala z ruštiny (např. Bulgakov, Čechov, Turgeněv, Saltykov-Ščedrin, Petruševská). Až po vydání rukopisů Gorbaněvské a Mandelštamové na Západě na ni v roce 1975 přišlo udání z Moskvy (Vladimir Moroz, krycí název akce: Akce Lina). Byla zatčena a strávila několik měsíců v ruzyňské vazební věznici, ale díky obhajobě Otakara Motejla skončila nakonec jen s podmínečným odsouzením. Koncem 80. let zase směla začít pracovat pro rozhlas.

V lednu 1990 tlumočila na přání prezidenta Václava Havla jeho první setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu, kde byl dohodnut odchod ruských okupačních vojsk z Československa.

Od roku 1995 je redaktorkou ČRo 1, Radiožurnálu (Knihovnička, Kniha týdne, Na scéně, Host Jany Klusákové, Nad věcí). V roce 1999 byla první předsedkyní správní rady Nadace Open Society Fund Praha.

Publikační činnost

Od roku 1989 píše knižní rozhovory – se sochařem Olbramem Zoubkem, s herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou (nepublikováno na přání Hany Hegerové), se sociologem Fedorem Gálem (1992), psychiatrem Františkem Klátilem, s politiky Petrem Pithartem (1992), Jiřím Dienstbierem (1993), Karlem Schwarzenbergem (1993), Václavem Klausem (1997), Janem Rumlem (1998), Otakarem Motejlem (1999), s malířem Vladimírem Kokoliou.

Od roku 1990 přispívá i do týdeníku Respekt. V roce 2002 jí byla udělena novinářská cena Ferdinanda Peroutky.

Od svých deseti let žije v Praze. Má dva dospělé syny: publicistu Pavla a režiséra Víta.

Bibliografie

  • To je Jana Brejchová - Primus, Praha 1991, ISBN 80-900078-7-2
  • Jana Klusáková a Petr Pithart rozmlouvají Nadoraz o Havlovi, Klausovi, Mečiarovi a revoluci, která požírá své děti - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-03-2
  • Jana Klusáková a Fedor Gál rozmlouvají nadoraz - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-01-6
  • Jiří Bartoška na konci sezóny (1991) : maxirozhovor - Primus, Praha 1992, ISBN 80-901091-0-1
  • Pošli to dál . Rozhovor s Františkem Klátilem - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-00-8
  • Jana Klusáková a Jiří Dienstbier rozmlouvají Nadoraz nejen o tom, jak si stojíme ve světě - Primus, Praha 1993, ISBN 80-85625-11-3
  • Jana Klusáková a Karel Schwarzenberg rozmlouvají Nadoraz o životě v zámku a v podzámčí - Primus, Praha 1993, ISBN 80-85625-18-0
  • Jana Klusáková a Olbram Zoubek rozmlouvají nadoraz o životě, o umění, o době - Primus, Praha 1996, ISBN 80-85625-61-X
  • Jana Klusáková a Jan Ruml rozmlouvají nadoraz o tom, co bylo, je a bude, spoluautor Jan Ruml, Argo, Praha 1998, ISBN 80-7203-072-8
  • Jana Klusáková a Václav Klaus rozmlouvají nadoraz o osmi letech ve svobodném státě, Argo, Praha 1998, ISBN 80-7203-169-4
  • Jana Klusáková a Otakar Motejl rozmlouvají nadoraz o právu, spravedlnosti a o životě v období změn, Argo, Praha 1999, ISBN 80-7203-209-7
  • Rok s Kokoliou – Český malíř z Moravy o tom, jak daleko je obloha, proč nepěstovat monokulturu a jak vypadá nic, Petrov, Brno 2005, ISBN 80-7227-238-1
  • Cyril Svoboda – Nediplomatický rozhovor, Host, Brno 2006, ISBN 80-7294-184-4
  • Yekta Uzunoglu – Presumpce viny, s předmluvou Františka Janoucha, 2006 (rukopis)

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy