Místodržitelství

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Místodržitelství. Ať už se chcete dozvědět více o jeho životě a díle, objevit jeho dopady na současnou společnost nebo jednoduše pochopit jeho význam v historii, tento článek je pro vás. Během několika následujících řádků důkladně prozkoumáme vše, co potřebujete vědět o Místodržitelství, nabídneme zajímavá data, hloubkovou analýzu a inovativní perspektivy. Připravte se vyrazit na cestu poznání a objevů, když odhalíme záhady a zázraky spojené s Místodržitelství. Nenechte si to ujít!

Místodržitelství (německy Statthalterei) byl nejvyšší úřad jednotlivých rakouských korunních zemí, který zde pod vedením místodržitele (místodržícího) jmenovaného císařem vykonával státní správu. Výrazem samosprávy těchto zemí byly zemské sněmy a z nich odvozené zemské výbory. Místodržitelství vznikla v roce 1850 jako nástupce gubernií a existovala až do zániku monarchie, tedy do roku 1918. Zřízena byla ale jen ve větších zemích, jako byly Čechy nebo Morava, např. ve Slezsku působnost místodržitelství vykonávala zemská vláda v čele se zemským prezidentem.

Historie

V počátcích své existence byla místodržitelství spíše jen převodovým článkem mezi kraji a ústřední vládou, ačkoli místodržitelé alespoň stáli v čele zemských školských, finančních, zdravotních a stavebních úřadů. Teprve postupem času, s tím, jak se omezovaly pravomoce krajů, až byly nakonec zrušeny (na Moravě 1860, v Čechách v roce 1862), rostl význam jednotlivých místodržitelství. Tím se také rozšiřoval jejich aparát, např. české místodržitelství se sídlem v Praze zaměstnávalo 102 úředníků a dalších 132 praktikantů. Jejich pravomoci a postavení nakonec upravoval zákon z roku 1868, místodržitelé především ve své zemi zastupovali císaře a hájili zájmy ústřední vlády vůči samosprávným orgánům země. Místodržitelství měla ve své kompetenci např. policii, veřejný pořádek, dopravu, dozor na tiskem, publikaci zemských zákonů, cizineckou agendu, církve, živnosti či spolky a divadla. Vykonávala také dozor nad nižšími správními úřady, byla druhou instancí vůči okresním hejtmanstvím a statutárním městům (v Čechách Praha a Liberec, na Moravě Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště a Kroměříž). Ačkoli za výkon těchto pravomocí byl každý místodržící odpovědný příslušnému ministrovi, šlo o všemocné úřady kontrolující veškerý veřejný život v dané zemi.

Odkazy

Reference

  1. a b Karel Malý: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha : Linde, 2003, str. 208-209.
  2. Zákon č. 44/1868 ř. z., o zřízení politických úřadů správních. Dostupné z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=141&Section=1&IdPara=1&ParaC=2

Související články