Neznělá labiodentální frikativa

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Neznělá labiodentální frikativa. Toto téma upoutalo pozornost mnoha lidí v historii a vyvolalo nekonečné diskuse a teorie o něm. Odhalíme jeho původ, jeho dopad na současnou společnost a jak se vyvíjel v průběhu času. Podobně prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Neznělá labiodentální frikativa, a poskytneme tak našim čtenářům globální a obohacující vizi. Jsme si jisti, že tento článek bude zajímat každého, kdo chce získat další znalosti o Neznělá labiodentální frikativa. Přidejte se k nám na této vzrušující cestě za poznáním!
Obrázek znaku IPA
Číslo IPA128
Znak IPAf
Znak SAMPAf
zvuk Zvuková ukázka

Neznělá labiodentální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem f, číselné označení IPA je 128, ekvivalentním symbolem v SAMPA je f.

Charakteristika

  • Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
  • Místo artikulace: retozubná souhláska (labiodentála). Úžina se vytváří mezi horními zuby, při artikulaci se dolní ret dotýká horních zubů.
  • Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je v.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem F, f.

Jako samostatný foném se /f/ v domácích slovech využívá zcela výjimečně, hlavně v citoslovcích (uf, haf), příp. ve slovech jako foukat, doufat, zoufat. Vyslovované je v češtině obvykle neznělou realizací (alofonem) psaného /v/, např. lev , vsadit .

V jiných jazycích