V následujícím článku prozkoumáme vzrušující téma Suchoj Su-24, které zaujalo akademiky, profesionály i nadšence. Od svého vzniku hraje Suchoj Su-24 zásadní roli v různých aspektech společnosti, od dopadu na ekonomiku až po vliv na populární kulturu. V celém článku se blíže podíváme na různé aspekty Suchoj Su-24, od jeho vzniku až po jeho vývoj v čase. Kromě toho budeme analyzovat roli Suchoj Su-24 v dnešním světě a její význam pro budoucnost. Připravte se na ponoření do fascinujícího světa Suchoj Su-24 a objevte vše, co toto téma nabízí!
Jeho vývoj spadá do počátku 60. let, kdy byl požadován úderný stroj, který by byl schopen přízemním letem provádět překvapivé údery.
Po tom, co byl v roce 1961 zaveden do sovětského letectva stíhací bombardér Su-7B, začala armáda vyvíjet tlak na sovětskou vládu, aby odsouhlasila vývoj nového letadla. Základním požadavkem na letadlo byla schopnost operovat za každého počasí a útočit i na malé pozemní cíle. Dokument s technickými specifikacemi byl zaslán konstrukční kanceláři Suchoj, čímž byl zahájen vývoj nového útočného bombardéru, později nazvaného Su-24.
Už první studie jasně ukázaly, že se Suchoj nebude moci ubírat cestou modernizace původního Su-7B. Důvodem byl nedostatek místa v konstrukci Su-7 pro novou avioniku, jejíž součástí byl nově vyvíjený zaměřovací a navigační systém. Vývoj tohoto systému, nazvaného Puma, dostala na starost konstrukční kancelář OKB-794. V roce 1962 začal Suchoj práce na zcela novém letadle, nazvaném S-6. Maketa stroje S-6 byla hotová už následující rok, avšak pomalý pokrok ve vývoji systému Puma způsobil, že projekt byl dočasně pozastaven.
V roce 1964 byl projekt opět obnoven pod kódovým označením T-58M. Sovětské letectvo upravilo své požadavky na nové letadlo a požadovalo, aby bylo schopné vzletu a přistání na krátké dráze. Neméně důležitým požadavkem byla schopnost nadzvukového letu v nízké letové hladině, aby bylo letadlo schopno takto proniknout do vzdušného prostoru nepřítele. V roce 1965 se konstruktéři rozhodli změnit rozmístění posádky v kokpitu a dvojici sedadel umístili vedle sebe. Tento koncept byl v sovětském vojenském letectvu uplatněn poprvé a důvodem byl příliš velký rozměr radaru Orion, umístěného v nose letadla. Projekt dostal pracovní pojmenování T-6 a první dva prototypy byly dokončeny v roce 1967. Prototyp T6-1, pilotovaný V. S. Iljušinem, vzlétl oficiálně poprvé 2. července 1967. Neuspokojivé výsledky s letovými vlastnostmi T-6 přivedly kancelář Suchoj k nápadu, vytvořit letadlo s měnitelnou geometrií křídel. Takto zmodernizovaný prototyp T6-2I vzlétl poprvé 17. ledna 1970. Usnesením vlády ze dne 4. února 1975 se první série letadel s označením Su-24 se formálně dostala k vojenským jednotkám.
Práce na vývoji se však nezastavily a v roce 1983 byla do armády zavedena modernizovaná verze s názvem Su-24M. Podle vyjádření odborníků je bojová účinnost Su-24M 1,5 až 2krát vyšší než u Su-24.
V 70. a 80. letech šlo o pokročilý sovětský letoun, podobný charakteristikami letounu F-111. U ruského letectva je pozvolna nahrazován stroji Suchoj Su-34.
Konstrukce
Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve čtyřech polohách:
16° pro vzlety a přistání – umožňuje letadlu přistávat při rychlosti 230 km/h,
35° a 45° pro let v různých nadmořských výškách,
69° pro lety v nadzvukových rychlostech.
Palivový systém má kapacitu 11 700 litrů, což je možné zvýšit zavěšením dvou přídavných nádrží. Palubní zaměřovací a navigační systém PNS-24 (Puma) se skládá z:
Radaru Orion-A, vyhledávajícího objekty v přední polosféry
Radaru Relief, upozorňujícího na nebezpečí kolize při letu v nízké nadmořské výšce. Zajišťuje let po naprogramované trase v nízkých výškách do 40–50 metrů a automatický návrat na základnu.
První Su-24 měli jen základní systém elektronického boje, ovšem pozdější modernizace již disponovaly moderním radarovým varovným systémem, výstražným systémem před naváděním raketami a možností elektronického rušení průzkumných i zbraňových systémů
Služba
Sovětské Su-24 poprvé do bojů v Afghánistánu zasáhly v roce 1984. Dále Rusko použilo letouny Su-24 v první i druhé válce v Čečensku, například při bombardování Elistanži kazetovými bombami, ale vykonávaly tam i průzkumné lety. Dne 4. listopadu 1999 byl Su-24MR vyslán, aby našel místo havárie nedávno sestřeleného Su-25. Průzkumný let Su-24 byl však zmařen po zásahu raketou země-vzduch a stroj se zřítil k zemi. Pilot havárii nepřežil a navigátor padl do zajetí.
V srpnu 2008 ruské Su-24 kromě průzkumných letů také bombardovaly pozice gruzínské armády v Jižní Osetii. Během této 6denní války sestřelila gruzínská protivzdušná obrana dva Su-24. První z nich byl sestřelen 9. srpna nedaleko města Cchinvali a druhý hned následující den u města Java.
Syrské letectvo přišlo o první Su-24M2 v občanské válce dne 28. listopadu 2012 poté, co na něj povstalci spustili palbu ze země. Podle vyjádření Izraele narušil 23. září 2012 syrský Su-24 izraelský vzdušný prostor. Pravděpodobně se snažil ostřelovat pozice vzbouřenců v jižní Sýrii a omylem vletěl 800 m do vzdušného prostoru Izraele. Poté, co se chtěl vrátit zpět, vystřelila izraelská protivzdušná obrana raketu MIM-104D Patriot, kterou stroj zasáhla. Oba piloti se stihli katapultovat a přistáli na syrském území.
30. září 2015 na oficiální žádost syrské vlády podnikly ruské letouny Su-24M první nálety v provincii Hamá. V noci ze středy na čtvrtek (1. října 2015) letadla typu Su-24M a Su-25 během čtyř náletů v Sýrii zničila štáb teroristů a sklad munice v oblasti města Idlib. Dne 3. října byl při náletech ruských letadel Su-34, Su-24M a Su-25 zasažen výcvikový tábor radikálů, jakož i provoz na výrobu vest pro sebevražedné atentátníky. 4. října při bombardování u města Džisr aš-Šugur zasáhly letouny Su-24M jednu z dělostřeleckých pozic teroristů. Následující den bombardovala dvojice Su-25 a jeden Su-24M pozice bojovníků Islámského státu v okolí města Tadmur. Podařilo se jim zničit 3 raketomety a asi 20 tanků T-55, které povstalci ukořistili syrské armádě. 6. října provedla letadla Su-34, Su-24M a Su-25 nálety na 12 pozemních cílů. Zničené byly výcvikové tábory a objekty logistické infrastruktury, patřící teroristickým skupinám, spolupracujícím s islámským státem. Zničení dalšího výcvikového tábora se bombardérům Su-24M podařilo uskutečnit 17. října ve městě Salma. Podle vyjádření ruské zpravodajské služby tam působili zahraniční instruktoři, kteří připravovali bojovníky Islámského státu k vedení partyzánské války v oblastech, osvobozených syrskou armádou. Při náletech byly použity přesně naváděné rakety typu Ch-25L a Ch-29L, laserově naváděné pumy KAB-500L a „hloupé bomby“ typu FAB-250.
Během ruské intervence v Sýrii se 24. listopadu2015 poblíž vesnice Bayir Bucak v syrské provincii Latákíja zřítil jeden stroj ruských vzdušných sil poté, co byl sestřelen tureckým letectvem. Turecko uvedlo jako důvod sestřelení narušení svého vzdušného prostoru. Tvrdí, že ruský stroj byl desetkrát v průběhu 5 minut varován tureckou stranou. Rusko však tvrdí, že sestřelený letoun se pohyboval výhradně v syrském vzdušném prostoru, a vylučuje, že by sestřelený letoun narušil nebo ohrožoval turecký vzdušný prostor. Oba piloti se úspěšně katapultovali, nicméně jeden později zemřel. K zabití obou letců palbou ze země během jejich sestupu na padáku se přihlásili turkmenští povstalci operující v Sýrii, nicméně o život přišel jen jeden z členů osádky letounu.
Stroje Su-24 byly nasazeny za ruské invaze na Ukrajinu na obou stranách konfliktu. Ukrajinské Su-24 byly v roce 2023 adaptovány pro použití naváděných střel Storm Shadow, dodaných v rámci pomoci západních zemí. Ukrajina přišla od začátku bojů v únoru 2022 do prosince 2023 dle nezávislého webu Oryx o nejméně 18 Su-24M a jeden Su-24MR, zatímco Rusko o 12 strojů všech verzí.
Varianty
Su-24 – základní verze, vyráběno v letech 1971–1983. Výzbroj představují rakety Ch-23 a Ch-28 typu vzduch-země. Proti vzdušným cílům mají rakety R-55.
Su-24M – verze z let 1981–1993, stroj je vybaven zdokonalenou avionikou a tankování paliva za letu, modernizovaná verze Su-24M2 z roku 2000 obsahuje nové zařízení a systémy
Su-24MK – exportní verze Su-24M z let 1988–1992, má horší avioniku a jiné možnosti vyzbrojení, prodány do Alžírska, Íránu, Iráku, Libye a Sýrie
Su-24MR – průzkumná varianta Su-24M z let 1983–1993, obsahuje vizuální, radioelektronický a infračervený průzkumný systém
Su-24MP – zaměřené na získávání informací pro speciální bezpečnostními složky (SIGINT) a vedení radioelektronického boje, vyrobeno bylo v roce 1983 jen 10 kusů
24 až 36 ve službě u íránského letectva po válce s Irákem. 24 iráckých strojů Su-24 bylo během války do Íránu evakuováno a tam byly zařazeny do íránského letectva. Írán zřejmě další stroje dokoupil z Ruska nebo dalších zemí z bývalého SSSR.
30 dodáno k iráckému letectvu, pět zničeno během války v Zálivu, jeden stroj přečkal a 24 letounů přelétlo do Íránu, kde byly včleněny do jeho letectva;
27. srpna 2021 jeden stroj havaroval v lesnatém terénu nedaleko města Vereščagino v Permské oblasti asi 95 kilometrů západně od města Perm během přeletu do opravárenského závodu ve Rževu. Posádka se úspěšně katapultovala s lehkými zraněními (zlomeniny rukou) a vlastními silami došla do sídla Zapolje, odkud byla letecky přepravena do nemocnice. Jako předběžná příčina incidentu jsou uváděny technické problémy, stroj přelétal na předem plánovanou opravu a letěl bez podvěšené výzbroje. Před havárií stroj přistál v Permu na doplnění paliva.
12. 9. 2023 ve Volgogradské oblasti na jihu Ruska se během plánovaného cvičného letu zřítil bombardér Su-24.
Až 8 000 kg (17 640 lb) munice na 8 závěsech, včetně 4 rádiem řízených raket Ch-23; max. 4 střely Ch-25ML naváděných laserem; max. 2× Ch-28, Ch-58 nebo Ch-31P střely ARM; max. 3× raketa Ch-29L/T laserem/TV-naváděných; max 2× střela Ch-59 nebo pumy KAB-500KR a KAB-500L.
Raketomety ráže 57 mm na neřízené rakety S-5, 80 mm S-8 nebo 122 mm rakety S-13
Ostatní zbraně zahrnují další bomby, externí kanóny a taktické jaderné zbraně.
2× střela vzduch-vzduch R-60 pro vlastní obranu; vylepšené stroje schopny nést střely R-73.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj Su-24 na slovenské Wikipedii.
↑ abAirplanes - Military Aircraft - Su-24 - Historical background . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-19.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Russian Army Operations and Weaponry During Second Military Campaign in Chechnya. www.mdb.cast.ru . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-24.
↑ Pilots of crashed Russian plane were veterans of wars against Georgia. www.georgianjournal.ge . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08.
↑CENCIOTTI, David. Sudan gets second hand Belarusian Su-24 Fencer attack planes. And here are some photos.. The Aviationist. 19 August 2013. Dostupné online .Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑“Angolan Su-24.”El Hangar de TJ, July 2008. Retrieved: 5 March 2011.
↑ Бомбардировщик Су-24М потерпел катастрофу в Хабаровском крае. www.interfax.ru. Interfax, 2015-07-06. Dostupné online .Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.